Již na základní škole jsem věděl, že práce, jíž se chci v životě věnovat, by měla mít povahu služby. Spojit pak povolání lékaře se službou vojáka z povolání, stát se tedy vojenským lékařem, mi přišlo naprosto ideální kombinací služby vlasti. I dnes, poté, co jsem se se službou vojáka z povolání musel rozloučit, mne naplňuje vědomí, že jako lékař mohu sloužit potřebným lidem denně. Všímám si však i společenských změn, které nenápadně, leč významně, mění povahu a fungování společností.

V minulosti jsme byli svědky levo-pravého rozdělení světa, dnes však "frontová linie" vede jinde. Proti národům a národním státům stojí zájmy korporátního a nadnárodního sektoru, který nevybíravými a nedemokratickými způsoby národní státy ničí. To omezuje naše svobody zcela novým způsobem, což nedokážu přehlížet. Vždy budu bojovat za národní zájmy naší vlasti, za její suverenitu, nezávislost a bezpečnost. Kandidatura mi umožňuje upozornit na problémy, se kterými se potýkáme, a navrhovat možná řešení. V roli senátora se budu soustředit zejména na obnovení obranyschopnosti naší země, zachování tradiční rodiny, tvořící základ zdravé společnosti, a na podporu reforem vedoucích k obnovení efektivního a fungujícího systému zdravotnictví v naší zemi.

Rozhodl jsem se kandidovat za Českou stranu národně sociální, tedy za politickou stranu, která již 121 let šíří myšlenky národního státu a podílela se na vzniku Československa. Senátní volby se uskuteční letos ve dnech 5. - 6. října, kandiduji za senátní volební obvod č. 62 - Prostějov.

Obnovení obranyschopnosti naší země

Mám rád svou vlast a chci, aby se dokázala účinně bránit. Aby její občané byli připraveni k obraně své domoviny v krizi. Skrze senátorský mandát budu usilovat o posílení občanské informovanosti a připravenosti obcí na různé krizové situace. Chci svými postoji obnovit a upevnit sounáležitost občanů k naší zemi a k sobě navzájem a iniciovat změnu charakteru ozbrojených sil, tedy Armády ČR, na domobranecký model švýcarského typu adaptovaný na české podmínky. S tím souvisí mimo jiné také využití všeobecné branné povinnosti a znovuzavedení vojenského výcviku, který je nutným předpokladem pro fungování obranyschopnosti naší vlasti.

Zachování tradiční rodiny

Jsem zastáncem modelu tradiční rodiny, která je pevně zakořeněna v naší historii, tvoří základ zdravé společnosti a je podmínkou pro správný vývoj a dobrou výchovu dětí. Věřím v roli ženy a v roli muže. Věřím v rovnováhu těchto dvou pohlaví, která se harmonicky doplňují právě svojí odlišností. Aby se mohl stát dlouhodobě a hlavně udržitelně rozvíjet, musí fungovat především rodina, která je základním prvkem státu. Není mi lhostejná naše nízká porodnost a špatné sociální zabezpečení mladých pracujících rodin. Podporuji proto matky (i otce) na rodičovské dovolené a chci, aby stát citelně zlepšil podmínky pro zakládání a fungování tradičních rodin. Zásadně odsuzuji prvky juvenilní justice.

Obnovení efektivního a fungujícího systému zdravotnictví

Za svého působení ve vysokých armádních funkcích v rámci vojenského zdravotnictví, jakož i během výkonu funkce ředitele Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje a v běžném životě zdravotníka - lékaře, jsem se setkal s četnými (a přibývajícími) neduhy našeho zdravotnického systému. Ty jej nejen ničí, zneschopňují až paralyzují, ale také morálně a finančně vysávají. Hluboce si vážím odvahy, trpělivosti, obětavosti a nasazení těch českých lékařů, zdravotních sester a ostatních zdravotníků, které tento systém ještě nezlomil a jsou stále schopni v něm efektivně nejen pracovat, ale dát svým pacientům i kousek sebe sama. Zároveň však cítím akutní potřebu tento systém změnit a vrátit mu jeho přirozenost, efektivitu, akceschopnost, lidskost a i tolik potřebnou "noblesu", jakou kdysi míval, když povolání lékaře bylo tím nejprestižnějším povoláním na jejich žebříčku. Ctím rovněž léčbu příčin, nikoliv pouze důsledků nejrůznějších onemocnění. Ctím osobu pacienta jako středobod zájmu zdravotnického systému, nadřazený všem vedlejším vlivům.

Jsem lékař, záchranář, vlastenec, bývalý voják a otec šesti dětí.
Zkušenosti jsem získal ve vysokých vojenských i civilních
funkcích a téměř 30letou lékařskou praxí v Česku i zahraničí.

Narodil jsem se v prosinci 1966 v Přerově, kde jsem vystudoval Gymnázium Jakuba Škody. Po maturitě jsem nastoupil jako posluchač Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kterou jsem úspěšně absolvoval v roce 1991, a kromě titulu doktora medicíny získal také hodnost nadporučíka. V roce 1994 jsem složil atestaci ze všeobecného praktického lékařství.

V kapitánské hodnosti jsem jako náčelník Posádkové ošetřovny řídil zdravotnické zabezpečení výcviku veškerých druhů vojsk ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá, kde jsem tak získal většinu svých praktických znalostí z vševojskové přípravy, ale uplatnil také v plném rozsahu své teoretické znalosti v urgentní medicíně. Během služby ve Vojenském výcvikovém prostoru jsem také absolvoval své první zahraniční mise AČR v Bosně a Hercegovině v letech 1998 - 1999.

Po návratu ze zahraničí jsem byl ustanoven do funkce zástupce velitele operačního velitelství vojskové zdravotnické služby v Hradci Králové a v roce 2001 jsem byl pak převelen k Sekci vojenského zdravotnictví Generálního štábu AČR, kde jsem pracoval jako zástupce náčelníka odboru výstavby vojenského zdravotnictví. Odtud jsem byl v roce 2002 vyslán do operace ISAF v Afghánistánu jako velitel kontingentu a náčelník 11. polní nemocnice AČR a následně v roce 2003 do Kosova jako zdravotnický poradce velitele Mnohonárodnostní brigády Střed v Prištině.

Po návratu z Kosova jsem se následkem osobních zkušeností a postřehů již nemohl dále ztotožnit s praktikami NATO a jeho "leaderů" a na vlastní žádost jsem činnost na GŠ AČR ukončil. Byl jsem převelen na odbornou lékařskou funkci v Centru biologické ochrany v Těchoníně a po skončení závazku jsem armádu opustil.

Od roku 1999 do roku 2006 jsem vykonával funkce s plánovanou hodností plukovník. Po celou dobu své vojenské kariéry jsem se zároveń aktivně věnoval práci lékaře-záchranáře a všeobecného praktického lékaře.

Po odchodu z armády v roce 2006 jsem se potom stal ředitelem Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje, kterou jsem vybudoval, a v roce 2010 jsem se potom jako lékař ZZS Olomouckého kraje vrátil do svého rodiště u Přerova. Zde žiji a pracuji jako lékař v oboru urgentní medicíny dosud.

Na sklonku roku 2014 jsem se dostal ve známost svým otevřeným dopisem Ministru obrany ČR, kde jsem odsoudil politiku USA, Západu a NATO a označil tuto organizaci za zločineckou, což také v mnoha publikačních pracech opakovaně dokazuji. Jako velitel iniciativy Národní domobrany působím jako opozice současné vládní politiky, která vede naši zemi k destabilizaci a k nebezpečí války, zejména pak ignorací mnoha bezpečnostních rizik.

Jsem podruhé ženatý, mám pět dcer a jednoho syna.