Michal Ševčík (ČSNS) reaguje na včerejší text Vítka Prokopa o levicovém spojenectví. Proč podle něj Prokopův text trpí absencí realistické taktiky, jenž nepovede k získání volebních zisků?
Článek publikovaný v časopisu !Argument Mluvil tu někdo o Nové lidové frontě? od Vítka Prokopa, který se zabývá rovněž pojmem „nesocialistické levice“, představuje cennou a zajímavou úvahu, avšak jeho argumentace zůstává místy nejasná a možná nesprávná z několika důvodů.
Nejasná definice nesocialistické levice, může být levice nesocialistická?
Jedním z hlavních problémů článku je nejasnost ohledně toho, co autor termínem „nesocialistická levice“ vlastně míní. Autor předkládá myšlenku, že existuje levicový proud, který se neřídí socialistickými principy (naznačuje, že to je Stačilo! a SOCDEM, protože se přátelí s národním kapitálem). Tím vzniká zásadní problém: bez konkrétní definice je obtížné posoudit, jaký význam má pro subjektivně pojatého pravověrného socialistu levice bez socialismu? Jestliže je socialismem pouze ta levice, která usiluje o naprosté překonání kapitalismu a tržních principů, jedná se o marxistické sektářství. Zároveň amputace socialismu levici neutralizuje a není možné o levici dále hovořit, protože socialismus je rozličná rodina politických myšlenek a ideologií, kam například docela určitě spadá odborový, samosprávný nebo tržní socialismus, přičemž tyto jmenované socialismy mohou, ale nemusí být ovlivněny marxismem. Autor také nehovoří o tradicionálním konzervatismu a jeho zásadní odlišnosti od buržoazního konzervatismu, tj. preferování nadčasových jsoucen nebo konzervování různých forem strukturálního útlaku kapitalismu prostřednictvím kulturních hodnot a statusu quo (pozůstatkem buržoazního konzervatismu je např. neschopnost vyargumentovat smysl rodiny vůči progresistům u tzv. populistické pravice, přidávání nesmyslného přívlastku „tradiční“ atd.)
Další věcí je, že článek prakticky ignoruje materiální podmínky kapitalismu, do kterých by měla být jakákoli levicová politika zasazena. Autorova úvaha snad evokuje, že socialistická levice může existovat nezávisle na těchto podmínkách, ale tento předpoklad je značně zjednodušující. Jakákoli smysluplná politická strategie musí být zakotvena v materiální realitě, což zahrnuje i pochopení a reflexi ekonomického systému, v němž operuje, to se odráží v politické taktice koalice Stačilo!, kdy bude v budoucnu možná zcela vážně konfrontována s miliardářem Babišem a bude ho seznamovat se svými levicovými požadavky a nelze předpokládat, že dosažitelným krátko nebo střednědobým cílem je nová socialistická společnost, která by se rovněž i mně líbila.
Kapitalismus ovlivňuje nejen ekonomickou, ale i sociální a politickou sféru, a proto musí být jakákoli levicová politika připravena na to, že se s těmito podmínkami musí vypořádat. Pokud článek toto opomíjí, stává se jeho reflexe odtrženou od reálných podmínek, čímž oslabuje jakoukoli potenciální politickou taktiku. Prázdný antikomunismus SOCDEM a „socialistická čistota“ Levice způsobí pouze jednu jedinou věc, zmíněné subjekty mohou zůstat pouze spolky politických filozofů, jako tomu bylo u mojí „rodné“ ČSNS takřka více jak 20 let. A je to přesně z toho důvodu, o kterém Vítek Prokop píše, jeho tatínek nerozuměl knížce Budoucnost levice bez liberalismu. Souhlasím, že je to oprávněná kritika, která vznáší otázku, pro koho byl tento sborník vlastně sepsán (myslím si, že pro nepříliš ukotveného levicového, nebo konzervativního intelektuála, který se nemůže smířit s konzumní společností a predátorským charakterem současného Západu). Nicméně postupný a postupující úspěch Stačilo! je právě založen na oné srozumitelnosti lidovým vrstvám a široké levicové rozkročenosti, která může někdy připadat teoreticky dobře vybaveným marxistům jako hereze. Souhlasím také s možnou obavou, aby Stačilo! nebylo jen nalevo natřené Babišovo ANO. Abychom se tomuto vyhnuli máme na rozdíl od ANO propracovanou ideologii (KSČM marxistickou, ČSNS národně socialistickou), která by hrozbě extrémní ideové flexibility bránila. Koaliční subjekty Stačilo! prostě nejsou catch-all nebo big tent parties.
Potřeba pragmatismu v podmínkách turbokapitalismu
Levicová politika, která aspiruje na úspěch, musí být také ochotná přijmout určitý stupeň pragmatismu a politického realismu. V praxi to může znamenat dočasnou koalici s částmi národního kapitálu, pokud to přinese dlouhodobé zisky nebo umožní dosažení širších cílů. Tento přístup je sice v rozporu s některými ideologickými pozicemi marxismu, ale je důležitým nástrojem pro dosažení reálného politického vlivu. Nám, národním socialistům, tohle nečiní potíže, protože víme, že oslabování kapitálu a jeho moci je dlouhodobý proces. Zejména díky jeho síle a ovlivňování spotřebitele prostřednictvím různých marketingových kampaní v kulturní a hodnotové oblasti (např. LGBTIQ+ branding, zbrojení proti metafyzickému zlu apod.), to nebude otázka jedné dekády.
Autor takovou politiku považuje za nesocialistickou, ale levicovou, potom by mě zajímalo, co v jeho očích zůstává levicové bez socialismu? Tím, že se vyhýbá nutnosti diskuse o pragmatických strategiích a potřebě kompromisů, zůstává uzavřený v teoretické rovině, aniž by nabízel praktické návrhy, jak by levicová politika mohla dosáhnout svých cílů v korporátně kapitalistickém kontextu EU a kdy kapitál zcela ovládá vlády jednotlivých zemí včetně supranacionálních struktur EU. Článek Vítka Prokopa nabízí zajímavý a celkem správný pohled na konečné cíle socialismu, ale absence realistické taktiky nepovede k získání volebních zisků. Žijeme v době českého pinochetismu, což je pro socialisty všech barev nesmírně náročné období. Na závěr chci dodat, že články Vítka Prokopa čtu s chutí a nutí mě jako jedny z mála k zamyšlení, za což mu děkuji.
Vyšlo na casopisargument.cz